Laktátdehydrogenáza (LD v séru)
Charakteristika
Laktátdehydrogenáza (LD) je oxidoreduktáza o molekulové váze 34 kD. Katalyzuje reverzibilní oxidaci L‑laktátu
na pyruvát, jako koenzym využívá NAD+. Uplatňuje se v anaerobní
glykolýze. Je to buněčný enzym, přítomný v cytoplazmě všech buněk jako
tetramer, tvořený 3 typy podjednotek. Nejrozšířenější jsou H (heart) a M
(muscle), vyskytující se jako podjednotky molekuly LD v mnoha tkáních.
Třetí, tzv. X forma se vyskytuje pouze ve spermiích. Různou kombinací
podjednotek H a M tvořících tetramer, vzniká 5 izoenzymů: LD1 (H4),
LD2 (H3M), LD3 (H2M2),
LD4 (HM3) a LD5 (M4). Jednotlivé
tkáně se liší jejich poměrným zastoupením.
Biologická
variabilita a vztah k analytickým parametrům
|
Intraindividuální variabilita (CVi) |
8,6 % |
|
Interindividuální variabilita (CVg) |
14,7 % |
|
Index individuality (teoretický, bez CVa) |
0,59 |
|
Kritická diference relativní (Z=1,96, reálný CVa) |
25,7 % |
|
Kritická diference absolutní (pro hodnotu 4,00 µkat/l) |
1,03 µkat/l |
|
Poločas eliminace |
2 dny, tj. 48 hodin. |
Poznámka k poločasu
eliminace
Velmi
rozdílný poločas eliminace podle převládajícího izoenzymu, LD5 0,33-0,5 dne,
LD1 3 - 5 dní (Thomas, 1998). Uvádí se rovněž 0,33 až 0,5 dne (LD5), 2,21 až
7,21 dne (LD1), za jeden den zůstává 12 - 25 % původního množství (LD5).
Indikace vyšetření
Diferenciální
diagnostika ikteru a hepatopatií. Marker intravaskulární hemolýzy. Tumor marker
(germinální tumory, lymfomy). Diagnostika myopatií.
Výpovědní hodnota
LD se vyskytuje v cytoplasmě
všech buněk, koncentrace ve tkáních
je asi 500x vyšší oproti koncentraci
v séru. Proto i při minimálním poškození buněčné mebrány dochází k elevaci LD v
séru. Je nespecifickým
ale velmi citlivým markerem
poškození buněk (především hepatocytů, myocytů, kardiomyocytů, erytrocytů,
leukocytů), lze ji použít jako obecný screeningový
marker buněčné lýzy. Dříve používané
elektroforetické vyšetření izoenzymů LD k rozlišení etiologie je v současné
době nahrazeno specifičtějšími
vyšetřeními (haptoglobin, troponiny, jaterní enzymy atd.).
Klinický význam má elevace LD:
|
Klinická jednotka |
Izoenzym |
Komentář |
|
Svalová onemocnění |
LD 1-3 |
Elevace LD provází téměř všechna svalová onemocnění
(myositidy, neurogenní atrofie, dystrofie), M. Duchenne - elevace předchází symptomy o několik
let. V průběhu onemocnění stoupá až na 5x HRM, v pokročilé fázi klesá do
ref.rozmezí. |
|
Hematologická
onemocnění |
LD1, LD2 |
Hemolytické anémie
(LD/AST>5) Megaloblastové anémie Trombocytopatie (TTP, Esenc.trombocytémie) |
|
Hepatobiliární
onemocnění |
LD4, LD5 |
Poměr LD/AST < 5 ALT>AST>LD – virové hepatitidy LD>AST – rozsáhlá nekróza hepatocytů |
|
Infekční
mononukléoza |
LD3, LD4. LD5 |
Zdrojem LD jsou lymfocyty a v případě jaterního
postižení i hepatocyty |
|
Maligní onemocnění (lymfomy, neuroblastom, myelom, primární a
metastatické jaterní tumory...) |
Podle etiologie |
Až 30% malignit je provázeno elevací LD, lze použít
pro monitoraci nemoci a odpovědi na terapii. LD není určena pro screening. |
|
Jiné |
Podle etiologie |
Fyzická zátěž – 3-5x HRM Břišní operace – do 3xHRM Infekce Pneumocystis carinii |
Zdroje informací:
L.Thomas: Clinical Laboratory Diagnostics, TH Books
1998